Kraj s budoucností – to je motto právě probíhajíící kampaně koalice krajských stran a hnutí na společné kandidátce STAN. Běh pro budoucnost tvoří 16 etap o celkové délce 450 kilometrů napříč takřka celým naším krajem. Petr Kulhánek, vášnivý dálkový běžec a kandidát na hejtmana v jedné osobě, ho komentuje slovy: „Během pro budoucnost chceme jasně říct, že je třeba dohnat to, co kraji uteklo, a že proto musíme přidat a zrychlit.“

Máte za sebou první týden Běhu pro budoucnost, jeho první 3 etapy. Jaký z něj máte zatím pocit?
Pocity předčily všechna má očekávání. Poznal jsem řadu nových míst i lidí, na některé lokality se nyní koukám novou, bezprostřední optikou. Každý z těch běhů je plný kontrastů: zažijete krásnou přírodu i industriální krajinu, místa jak ze škatulky i ty ohyzdné, smutné, zaneřáděné kouty… V každém případě je zřejmé, že během těch etap člověk získá o regionu více bezprostředních informací a nových dojmů, než za řadu let předtím.

Proč jste se rozhodli pro tuto v českých podmínkách poněkud netradiční formu kampaně?
V zimě, když jsem běžel z Varů na Krásenskou rozhlednu, jsem přemýšlel o tom, co nás čeká na podzim. A tehdy mě napadlo spojení mojí vášně pro dálkové běhy a detailního poznání celého kraje. Jak lépe vnímat atmosféru měst a obcí, zajímavých i problémových míst, než bezprostřední zkušeností, osobním zážitkem, setkáním s lidmi, kteří zde žijí? Myšlenka rychle dostala konkrétní obrysy v podobě 16 tras napříč regionem zahrnující všechna významná sídla a lokality rozložených do prázdninových měsíců.

Co je vlastně hlavním cílem všech těch 16 etap?
Hlavním cílem určitě není uběhnout plánovaných 430 kilometrů, ale poznání všeho podstatného, co nás v našem kraji trápí nebo naopak toho, čím se můžeme chlubit. Poznat blíž to, jak se zde lidem žije, jaké jsou jejich představy a problémy. To jsou určitě podstatné informace k tomu, jak vycházet z obrazu reálného života a jak ke správě kraje přistupovat do budoucna. Proto jsme zvolili ten název „Běh pro budoucnost Karlovarského kraje“, kraje jako místa sebevědomého, hrdého a svébytného, místa kde je příjemné žít a které je vždy zážitkem navštívit.

Přidávají se k vám lidé? Ty trasy jsou poměrně dlouhé, povětšinou kolem 30 kilometrů – nezaleknou se toho?
Od první etapy se ke mě přidal kolega Štěpán Javůrek, také duchem sportovec. Z Nejdku na Boží Dar jsme běželi skoro sami, z Abertam se k nám přidali kamarádi na kolech. Je pravda, že to byla první etapa a navíc dost do kopce, takže jsme žádné velké davy neočekávali. Na druhé z Oloví do Nového Sedla byl už doprovod početnější, byť opět na kole. Ale to vlastně vůbec nevadí, naopak, to je právě smyslem té akce – přidat se může kdokoliv, kdo má chuť a klidně i jen na část etapy, třeba jen ve svém městě, pěšky, během, na kole, koloběžce, bruslích… to je úplně jedno. Každou účastí je možné podpořit myšlenku Běhu pro budoucnost našeho kraje.

Těšíte se na nějakou z etap víc než na jiné? Máte k některému z navštívených míst silnější pouto?
Nejvíc se těším na etapy, kde jsem nikdy neběžel, protože to pro mě bude úplně nová zkušenost. A kdybych měl vybrat z těch 16 tu mě nejbližší? Asi tu Slavkovským lesem, od údolí Teplé z Krásného Jezu přes Krásno, Slavkov, Krudum do Hruškové a Starého Sedla. Některé její úseky znám z kola a je celá nádhernou přírodou. Je sice náročná, kopcovitá, ale rozhled z vrcholu Krudumu znamená vlastně přehlédnout celý Karlovarský kraj 360 stupňů dokola.

Říkáte, že chcete dohnat, co kraji uteklo, a proto si pro tu lepší budoucnost ne jdete, ale běžíte. Jak vy osobně vidíte budoucnost našeho kraje?
Jsem celoživotní optimista, proto i budoucnost našeho regionu vidím pozitivně. Jen krajská samospráva nesmí dál tolik přešlapovat na místě, potřebuje zřetelnou vizi, kam má kraj směřovat na poli cestovního ruchu, v průmyslové oblasti v době pouhelné, jak v regionu zvyšovat kvalitu života a dělat z něj tak co nejpříjemnější místo pro život, odkud nebudou lidé odcházet, ale naopak se k nám stěhovat. Místo té vize jsme však dosud svědky řešením problémů ad hoc a líbivých, ale prázdných PR proklamací, co všechno by mohlo být.

A na závěr: síly neubývají? Dáte to až do té poslední 16. etapy do Karlových Varů?
Týdenní tréninky jsem v podstatě „scukl“ do dvou delších tras plus kratší regenerační výběhy. Tedy zatížení není výrazně vyšší než jindy. Pokud se mi vyhnou neočekávatelné zdravotní problémy, myslím, že sil budu mít dost až do začátku září, včetně vložené Beskydské sedmičky na konci srpna, na kterou se se ženou připravujeme po celý rok.

Tak hodně štěstí a díky za rozhovor.

Ptal se Petr Slezák