Lidé prchající z války na Ukrajině nepotřebovali při příchodu jen slova povzbuzení a účast, ale především okamžitou pomoc. Zvládl kraj vše tak, jak si předsevzal? Deník se zeptal hejtmana Petra Kulhánka (za STAN).
Kraj zřídil v KV Aréně pro uprchlíky Krajské asistenční centrum. Jakým problémům jste při jeho zprovozňování čelili?
Byl to od počátku souboj s časem, kdy jsme měli informaci, že počet uprchlíků skokově narůstá, a my jsme v řádu desítek hodin potřebovali připravit celý prostor se všemi potřebnými pracovišti včetně zázemí. Díky maximálnímu nasazení všech složek se vše stihlo ještě o 24 hodin dříve než bylo plánováno a kapacita přijímacího centra se zdvojnásobila.
Na odbavování uprchlíků spolupracuje 11 pracovních skupin. Kde jste sháněli personál a dobrovolníky?
Bylo nezbytné vytvořit skupiny na konkrétní oblasti – ubytování, zásobování, školství, zdravotnictví a podobně, aby centrální dispečink mohl podněty či úkoly rozřazovat ke kompetentním lidem. Ve skupinách jsou jak zástupci krajského úřadu, krizového řízení, složek IZS, tak externích organizací – úřady, neziskovky. Skupiny byly vytvořeny ihned po vypuknutí konfliktu na jednání krizového štábu.
Logistika centra je neuvěřitelná a příliv uprchlíků nekončí. Co nyní potřebujete nejvíce? Je to ubytování, tlumočníci, zdravotnický personál?
Z materiálního zabezpečení jsou stále poptávány věci na spaní – lůžka, spacáky, lůžkoviny, dále trvanlivé potraviny, zejména dětská strava. Z pohledu personálního zabezpečení jsou to stále dobrovolníci do centra pomoci, nejlépe se znalostí ruštiny. Vzhledem k dlouhodobému a intenzivnímu nasazení se projevuje únava. A nejvyšší prioritu mají samozřejmě ubytovací kapacity, které se tenčí. Věříme, že schválená finanční podpora ubytování bude motivovat ke sdílení domácností nebo využití neobsazených bytů v osobním vlastnictví.
Pomáhají i krajské složky IZS. Jak dlouho ještě mohou tyto nekončící směny vydržet?
Nasazení všech složek je extrémní a zaslouží si obrovský respekt a velké poděkování. V posledních dnech intenzita příchodu uprchlíků oslabuje, budeme věřit, že tím bude možné také regenerovat síly. Zároveň jsme hovořili při začátku konfliktu o počtu uprchlíků v našem kraji, které jsme schopni zvládnout, na úrovni 7 tisíc. Dnes máme již přes 9 tisíc a naše kapacita příjmu není nekonečná.
Co vás osobně nejvíce zasáhlo, utkvělo v paměti? Vidět lidi prchající před válkou, bez domova a s nejistou budoucností má přece jenom na každého silný a emotivní dopad…
Jednoznačně atmosféra v centru pomoci v KV Areně, která byla a je na jedné straně prodchnuta smutnými příběhy rozdělení rodin, ztráty blízkých, strachu z neznámého, kdy sem lidé přicházejí často se životem sbaleným do jednoho zavazadla. Na straně druhé je však také plná obrovské pozitivní energie a ochoty pomoci všech, kteří se v centru o příchozí uprchlíky starají a jsou tak novým zdrojem naděje pro ty, které válka vyhnala do našeho kraje. Stejně pozitivní je vděčnost a trpělivost lidí, kteří museli čekat na odbavení i desítky hodin. Intenzita celé atmosféry je velmi silná a v podstatě nesdělitelná.