Alžbětiny lázně potkala další rána v jejich trnité cestě za přežitím. Poté, co nové zastupitelstvo v prosinci bez přípravy a prostudování smetlo připravenou koncesi, která by zajistila Alžbětiným lázním kompletní rekonstrukci se zachováním lázeňských procedur a s termálním parkem, nastalo dlouhé mlčení a bezradnost, co si s Alžbětinými lázněmi počít.

Na dubnovém zastupitelstvu paní primátorka slíbila, že na červnovém jednání bude jasno jak s Alžbětinými lázněmi nakládat dále. V červnu pak zazněla lakonická odpověď, že se zatím neví. Prý v září. Nevím, zda je tohle adekvátní přístup k prioritní otázce, jak zachovat poslední fungující veřejné lázně v Karlových Varech.

Ve skrytu léta se pak na mimořádné Radě města odehrála valná hromada Alžbětiných lázní, která jmenovala krizovým manažerem dosavadního předsedu představenstva – člověka v osobním úpadku a zvýšila mu odměnu o 35 tisíc korun. Dlužno dodat, že nový krizový manažer informoval o svém letitém úpadku valnou hromadu až nyní, přestože to měl udělat bez zbytečného odkladu po svém zvolení už v listopadu 2018.

Do tíživé a nepříjemné situace se samozřejmě může dostat každý, je však otázkou, zda osoba, která z nějakého důvodu nezvládla řídit své osobní finance, je tím pravým zachráncem lázní, kulturní památky v havarijním stavu. Zda je vhodným krizovým manažerem společnosti se základním kapitálem 134,5 mil. Kč, ročním rozpočtem 30 mil. Kč a současnou roční ztrátou kolem 5 mil. korun.

Nezbývá, než s napětím očekávat jaké návrhy od krizového manažera, který dostal úkol zpracovat způsob dalšího nakládání s Alžbětinými lázněmi, budou v září představeny. Obávám se, že jak etapovitá rekonstrukce vlastními silami, tak tichá diskuse o prodeji lázní, jsou ve srovnání se zamítnutou koncesí řešení kvalitativně a finančně nesrovnatelně horší.

Petr Kulhánek